1. doc. PhDr. Oldřich Ševčík, CSc.

          Fakulta architektury ČVUT, Thákurova 9, 166 34 Praha 6 - Dejvice
          Místnost 736
          +420 22435 6357
        2. INFORMACE PRO STUDENTY

          ––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
          1. FILOSOFIE II

            Přednášky, konzultace v letním semestru šk.r. 2017- 2018:
            Filosofie II pro obory architektura a urbanismus, průmyslový designe, krajinářství;
            středy, od 9,30 – 11,15hod., posluchárna č. 107;

            Povinně volitelný předmět je uzavírán klasifikovaným zápočtem;
            - požadavky na klz:
            * znalost přednášené látky – z každé přednášky tematická otázka
            ** otázka/ky ke studentem zvolené publikaci z doporučené literatury.

            Doporučená literatura bude předávána na prvních přednáškách.

            Anotace předmětu: Předmět Filosofie II zahrnuje období od osvícenství do současnosti. Důraz je kladen na počátky novověkého myšlení a moderní vědy v 17. století, zvláštní pozornost je věnovaná zrodu novověkého obrazu světa a člověka, galileovsko-karteziánské racionalitě, osvícenství a moderní době. Cyklus přednášek uzavírají filosofické směry velmi pozdní moderny. Výklad témat je průběžně spojován se sondami do problematiky spjaté s architekturou, vědou, technikou.
            Závěrečný „Kulatý stůl“ je věnován filosofickým a sociologickým diagnózám vývoje společnosti na konci XX. a na prahu 21. století a jejich vlivu na teorii a praxi architektury.

            1. _DOPORUČENÁ LITERATURA FILOSOFIE II RTF 79 KB
            ––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
          2. Informace pro doktorské studium

            Povinný společný cyklus přednášek pro doktorandy, letní semestr šk.r. 2017-2018:
            „Filosofie a sociologie: Kulturně-civilizační vývoj Evropy“;
            čtvrtky v sudých týdnech, od 9,00 do 12, 00hod., posluchárna č.112;
            předmět je uzavírán kolokviální zkouškou.
            Požadavky ke zkoušce a seznam doporučené literatury bude předán na prvních přednáškách.

            ––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
        3. KONZULTACE

          ––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
          1. Dosažitelnost:

            kabinet 736,
            tel. 604 564 628

            Doktorandy i studenty žádám, aby ke konzultacím využívali dobu po skončení přednášky, případně si dohodli zvláštní konzultační termín.

            ––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
          1. 01/01

           

        4. AKTUALITY. REAKCE. MARGINÁLIE.

        5. Projekt komplexu budov u Masarykova nádraží. Teze, otázky a trocha nezbytné teorie, která zakládá hodnotící perspektivu.

          Velké a radikální projekty vyvolávají diskuze. To platí i pro projekt komplexu budov u Masarykova nádraží. K zachování rozumného odstupu, zvažování toho, co je vyložená konfrontace s místem, s estetikou, co je ještě kooperace a kde a v čem hrozí ztráta kooperace s lokalitou, co je v tomto projektu odvaha, radikální řešení a co je neúnosný extrém, jakoby již v aktuální diskuzi na webu nebylo místo. A nejen na sociálních sítích, v profesně zainteresovaných kruzích rovněž.
          Co je třeba zvažovat, abychom si udělali názor? Skutečný názor, protože úsudek, který je pouhou negací, zůstává závislý na tom, co kritizuje. Proto se budeme v dalším textu ptát na předpoklady názoru, na to, co do tvorby názoru na projekt studia Zahy Hadid vstupuje. To je cesta od zmatečné diskuze k dialogu.

          1

          V projektu komplexu budov u Masarykova nádraží jde o klíčové území - pro celou Prahu s propojením do centra. To není centru vzdálená Pankrácká pláň, kdy architekt a urbanista o vznikajícím roztodivném pankráckém panoramatu řekne – Nevadí to, je to dost daleko (probíhající dostavba dalších objektů estetiku panoramatu možná dotáhne k lepšímu výsledku).
          Jaké požadavky z toho plynou?
          Nárok/požadavek na mimořádnou kvalitu architektury – do metropole, zdá se, konečně vstoupí architektura XXI. století.
          Projekt studia Zahy Hadid, o jakou architekturu jde?
          Megastavba pro Prahu. Vzrušující - záměrně vzrušující návrh. Dodejme: Urbánní celek - velkoryse koncipovaný návrh architektonicky provázaných tří objektů, nikoli estetický exces. Projekt komplexu pevně zasazeného do vyhrazeného území, sebejistota k této architektuře neodmyslitelně patří. Z celku a jeho částí vyzařují tenze. Je to i očekávaná pohledová architektura, nepostrádající monumentalitu. I na to Praha čeká.
          Souhrnem řečeno: Typická architektura Zahy Hadid pozdního období. Silná gestická estetika dynamických forem (plus opuštění pro architekturu Zahy Hadid ostrých úhlů apod.), do výsledné estetiky vtělené/petrifikované jisté vizionářství. Tvarosloví nikoli z katalogu historických motivů, ale ze sci-fi informačního věku, z „věku sociálních sítí“.
          Jde o víc než pouhou podařenou nebo nepodařenou formální vynalézavost – v této architektuře postmoderny a dekonstrukce v podání Zahy Hadid jsme „na ty“, ale - i ve střetu s její podstatou!

          To nelze popřít. Takže Googlegeneration s přijetím estetiky tohoto projektu možná nebude mít problém. Zato jiné generace ve své zkušenosti se světem mohou marně hledat cesty k recepci. To je třeba předpokládat- u takových inovačních vstupů do stávající architektury, jaký představuje projekt Zahy Hadid, jde vždy v recepci o to, co vše se do ní racionálně i zmatečně promítne. Podle toho dopadají živelné diskuze.
          Proto chceme téma komplexní zástavby v prostoru Masarykova nádraží artikulovat.

          2

          Co je nesporné? Architektura s pečetí tvorby Zahy Hadid na takto exponovaném místě ovlivní „tvář metropole“.
          Co můžeme vytknout před závorku? Pokud jde o formální vynalézavost, tak jednotlivá díla Zahy Hadid oceňoval i tak zásadní, tak jednoznačný odpůrce dekonstruktivismu jakým je respektovaný Jonathan Glancey. Tezi, že se v případě projektu pro pražskou metropoli jedná o „vysoce nezdařený projekt“ (jak zaznělo v diskuzi u nás) odložme, spíše jde o to, že projekty Zahy Hadid provází, a je tomu i tentokrát v Praze, konflikt s kontextem, který se stává jejich neuralgickým bodem.
          Platí: Takovýto návrh má a dokonce z podstaty věci nemůže nemít i nevýhody, rizika – jde o to,  uvědomit si je a eliminovat.

          Podívejme se nejprve na hodnotící rastr. Čím je podmíněno stanovisko kritiků projektu Zahy Hadid a čím jeho stoupenců?
          Máme uvažovat o megaprojektu Zahy Hadid a s ním spojených parametrech kontextu a identity místa z  pozic památkové péče, tedy z pozice referativního bodu geneze lokality a zachování jejích hodnot?
          Pak před námi následně vyvstane projekt jako podivná „améba“, jako vpád, jako neomalená agrese do historicky rostlé architektury. Tím se legitimují věty typu – „Kdyby fungoval odbor památkové péče Prahy, tak by takovýto projekt vůbec nevznikl“. Veškeré následně navržené úpravy (park, „náměstí“, lávky atd.) se nutně z hlediska této hodnotící optiky oprávněně jeví jako pouhé kosmetické úpravy – protože řešením je nerealizace takovéhoto projektu.

          Anebo máme uvažovat o projektu studia Zahy Hadid z pozice referativního bodu „přítomnost je funkcí budoucnosti“, kdy přítomnost nabývá jen tu hodnotu, kterou ji svým činem/projektem udělíme – a pak se nám může jevit posuzovaný projekt jako skok do budoucnosti, ke kterému se dalšími investičními injekcemi okolí „pozvedne.“
          Dovolíme si uvést malý exkurs do historie. Připomeňme si odmítavou reakci na Schulzův monument, tj. na Zemské, respektive Národní muzeum a tehdy dobovou situaci - kolkolem dvou a třípodlažní domy? Umíme se z tehdejší dobové historické situace poučit? Říká nám ještě něco odvaha schválit a realizovat tuto stavbu-dodnes dominující monument a následující návrhy na protažení dnešního Václavského náměstí až k Staroměstskému? Dnes inklinujeme k přeměně Václavského náměstí v lesopark a nezbytnost souběžného řešení této lokality ve vazbě na proměnu Karlova náměstí prostě odkládáme ad acta.
          Z naplnění toho rozměru, z parametru monumentality (a pozor - ten je i vykročením z limitů  moderny a z běžně provozovaného dekonstruktivismu) architektury a urbanismu v projektu Zahy Hadid vyplývají jak jeho pozoruhodnost, tak jeho krajně neběžné nároky na okolí.

          3

          Co je třeba si připomínat? To, že obě výše uvedené referativní pozice mají klady a provází je i rizika.
          Historizující přístup, nacházející argumenty v genezi místa, vede zpravidla k nekonfliktnosti s historicky rostlou zástavbou (respektuje její strukturu) a se stávající identitou místa. To není málo. Argumenty tohoto druhu sumarizuje Rostislav Švácha. Slabostí této pozice, jakkoli nechtěnou, je fakt, že nebývá spojena se silným impulzem, který by vedl k řešení dlouhodobě setrvalých nedostatků. Přiléhající Náměstí republiky je jaksi „nedodělané“, totéž a násobkem platí i pro okolí magistrály atd., naopak realizace radikálního projektu Zahy Hadid si vyžádá urychlená řešení. Proč? Z dílčích problémů se tanou v kontrapozici s velkolepě komponovaným projektem akutní.
          Druhá pozice, zhodnocující přítomnost z hlediska budoucnosti, tj. do jaké míry se stává funkcí budoucnosti (hrubě, ale věcně správně řečeno), přináší těžko řešitelné konflikty s identitou místa - v té míře, v jaké otevírá novou. Stavba se stává impulsem, výzvou k dalším zásahům, úpravám okolí. Developeři vyrůstají a jednají na tomto hodnotovém rastru – a nacházejí z pochopitelných důvodů spojence v správě měst.
          Tento přístup je od devadesátých let stále častějším jevem. Významné/ikonické stavby v devadesátých létech XX. století (St. Mary Axe 30 v londýnské City ze studia Foster&Partners, J .Nouvel v Barceloně, obchodně administrativní centrum rovněž vstupující do panoramatu Moskvy atd.) narušují tradovaná, dosud dodržovaná pravidla vřazování do kontextu. Takovýto přístup je v prosperujících asijských metropolích běžný, jakoby tím snad Evropa chtěla demonstrovat, že není ospalá, že není na ústupu. Nicméně je dobré vědět, že v takovém jednání, nad který oprávněně položíme otazník, je obsažen od devadesátých let „duch doby“. A to není ona „bouře ve sklenici vody“, je to tak či onak přítomno v našem jednání.

          4

          Přes předchozí odstavce jsme se dostali k „jádru pudla“ probíhajících diskuzí: Můžeme a chceme porušit tato pravidla i v Praze a jakou cenu za to případně zaplatíme?

          Jestliže naprosto ne, tak v čem vidíme hodnoty případné nové „architektury pro Prahu“, aby byla, aby vůbec mohla dosahovat kontaktu s vývojem světové architektury?
          Jestliže ano, tak v jakém rozsahu, na jakém místě, v jakých parametrech a za směnu jakých inovačních hodnot jsme svolni to připustit?
          Což znamená: Chceme a dokážeme - při vědomí náročnosti toho úkolu - propojit historickou Prahu se současnou architekturou?

          Odpověděli si na tyto otázky architekti, urbanisté a památkáři, teoretici architektury a developeři? Jsou na cestě, aby nalezli společnou řeč?
          O tom lze pochybovat. Nicméně: Proběhla již taková diskuze? Ano, byla přítomná již v diskuzi o hodnotách Gehryho a Miluničova Tančícího domu. Je zlověstným znamením povrchnosti doby ovládané entertaimentem, že obsah a průběh této diskuze nikdo v souvislosti s pražským projektem Zahy Hadid nepřipomíná!
          Odpověď je dále skrytě přítomná v otázce „Má Praha strategický plán?“ a je obsažena v následných odpovědích a tvrzeních „Praha má strategii“ (IPR) a „Praha postrádá strategii“. Proč jsou odpovědi tak protikladné a zmatečné? Protože do nich účastníci vkládají svůj hodnotící rastr, svá očekávání, svůj nárok na stupeň konkretizace odpovědi – zkrátka perspektivaci (není to jen otázka pravidel a zákonů podmiňujících skladbu odpovědi n a tyto otázky, jak zaznívá obranářsky z IPR).
          Výmluvnou předmluvu k odpovědi na výše položenou otázku tvoří axiologický horizont společnosti, do kterého dnes architekt, urbanista, památkář, teoretik architektury a v neposlední řadě developer vstupují. Horizont vytváří limity pro jednání a je koncentrovaně vyjádřen v tezi: Dnes jde v Praze o to „zda vůbec stavět“ (Ondřej Boháč, ředitel IPR). Je nezbytná celospolečenská diskuze o perspektivách Prahy, překonávat obranný reflex“- ten je mnohdy iracionální, vzniká před fakty. Některé politické elity vyrostly na slibech, co se nestane a co se nepostaví (srv. dvacetidílný seriál v Lidových novinách). V apriorním odmítání nové architektury je v konečné instanci velká míra destruktivní síly, před kterou varoval T.G. Masaryk. Po vzniku státu v roce 1918 požadoval přeorientaci z husitství (bylo oporou v době před obnovou státnosti) na konstruktivní období – na „poděbradský věk“. V Listopadu 89 jsme dali vale nesvobodě, nyní jde o to dát svobodě obsah, což je náročnější úkol. Úspěchy i nezdary se vizualizují v architektuře.
          V demokracii se usiluje o konsensus a cesta k němu bývá chaotická, v daném případě snad až příliš.

          5

          Přejdeme v naší úvaze na nižší stupeň zobecnění. Projekt studia Zahy Hadid pro pražskou metropoli vyžaduje detailnější pohled na trojčlenku místo, kontext, dominace“; čili ptáme se a čekáme na odpověď: Co urbánní prostředí tímto projektem získá a co ztratí?
          Každým projektem se vstupuje do rizik. Žádný velký projekt není bez rizik a beze ztrát- ptáme se na cenu za jeho přínos, za jeho kvality.
          A především, ptáme se na zvolenou strategii- jednu z několika možných- na způsob vřazení do stávajícího kontextu (zde téma urbánních strategií na přelomu XX. a XXI. století pouze naznačíme, zabýváme se jím v jiném odborném článku).
          Projekt intervenuje do urbánního prostředí a předvádí dominaci. čili je na urbanistovi, aby odpověděl na níže položené otázky.
          Čeho je v urbanismu dosahováno zvolenou dominací? - a tento projekt v sobě tuto aspiraci nese! V čem je jeho klad? Přináší zvolená dominantní forma objektů jak svou formou, tak estetikou, obsahem nové souvislosti, novou motivaci? To je jedna z řady „věcí, o níž zde běží“.
          Z pozice empirie architekta i z pozice teoretika architektury lze respektem uznat a říci: Ano, přináší. Nicméně s tímto výkonem petrifikovaným do megaprojektu jsou spojeny další naléhavé otázky.
          Zde jsou. Je dosahováno „civilizované dominace“- jinými slovy: Zvolená, oprávněná, žádoucí dominace obsahuje i akt vyváženosti vůči kontextu?
          Tento požadavek lze zkarikovat tak, že se jím bude dekapitovat přínos projektu Zahy Hadid, proto zjednodušíme téma tohoto pojmu (G. Franck, D. Franck) až do krajnosti, do dvou otázek, ale zachováme jeho podstatu: Kooperuje projekt se stávajícím urbánním prostředím?
          Souhrnem: Zde z principu nestačí odpovědi památkářů, každý kreativní a inovativní projekt otevírá nové motivace atd. V tom, co bylo doposud publikováno, odpovídající zhodnocení nenajdeme.

          6

          Projekt obrovitého komplexu budov u Masarykova nádraží, rovněž vyžaduje rozsáhlé práce na infrastruktuře v rozsahu, který nemá v dosavadní stavební praxi naší metropole obdobu; na pořad dne se tak znovu a naléhavě dostává téma severojižní magistrály (hanebně zanedbané zemí!) atd. Předložený projekt je řeší jen částečně a nemůžeme od něj požadovat odpověď na to, co ho přesahuje.
          Posuzovaný projekt je ukázkou toho, co umí a dokáží developeři. V daném případě přivádí do Prahy obrovitý velkoryse koncipovaný projekt z dílny architektky velkého jména a zajišťují jeho realizaci. To developeři umí. A je třeba vědět, co zpravidla neumí – co je za hranicemi projektu zůstává mimo jejich obzor (to můžeme vysledovat na úspěšných realizacích devadesátých let v zahraničí). To je třeba vědět a podle toho jednat, vyjednávat.
          Takže: Pokud neznáme koeficient korelace mezi investicemi vlastního projektu a investicemi do životně nezbytných úprav bezprostředního okolí a přiléhajícího projektem ovlivněného okolí, tak nevíme v podstatě nic.
          Projekt Zahy Hadid se stává imperativem nad tím, co bylo dlouhodobě zanedbáno a s čím je třeba pohnout, jak jsme uvedli výše v textu- z dlouhodobých přetrvávajících problémů se stanou přes noc akutní.
          Vzhledem k tomu, k čemu odkazují naše předchozí řádky, chceme uvést jen to, co vidíme jako podstatné. Budeme „příkladovat.“ Zahájení mimořádného projektu, kterým se završovala sky –line jdoucí od Louvru přes Avenue des Champs-Elysées k novému monumentálnímu administrativně – obchodnímu-kulturnímu (!) centru Le Defance předcházely přípravné práce.
          Jenom příprava místa, jenom přípravné práce na infrastruktuře trvaly tři roky. A vklady do infrastruktury jsou vysoko hodnoceny Pařížany i turisty dodnes. Do Paříže se dnes jezdí nejen za historií, ale i za LeDefance.
          Tím říkáme: Prahu je třeba otevřít – čemu? Architekti hovoří o vstupu „současné architektury“, o „světové architektuře“, „vítězné architektuře“. Budoucnost lze „spotřebovat“, nebo se jí otevřít. Realizace komplexu staveb studia Zahy Hadid povede k investicím do přiléhajících prostor, do náměstí Republiky, pro řešení severojižní magistrály atd. I to je vklad do budoucnosti.

          7

          Vizuální představení projektu Zahy Hadid veřejnosti (dokument ČT „Praha: město v defenzívě“) obsahuje perspektivní pohledy atd. Ale kupodivu nebere v úvahu, že žijeme ve „věku sociálních sítí“. Známý spektakulární pád, bolestná prohra vizuálně dokonale představeného a již k vlastní realizaci připraveného velkorysého projektu mrakodrapů pro New York studia Coop Himmelb(l)au rakouských architektů způsobila odmítavá reakce veřejnosti na webu;. to byl mezník. Architekti a urbanisté, developeři a administrativy měst od té doby vědí: Projekty, jejich vizualizace obsahuje – přinejmenším! – nejprve zápas architekta a urbanisty s prostorem, s odpověďmi na kontexty, variantní řešení, důvody jejich odložení a ukazuje cestu k nalezení optimálních řešení a až po té představí jedinečný výsledek své práce. Od představení projektu očekáváme otevření dialogu, kultivaci a pedagogický proces sui generis, do kterého jsou vtahováni všichni účastníci. Takřka o třech letech hledání a práce na projektu, o přizvání dalšího zahraničního studia, o jeho přepracovávání se z dokumentu nedovíme vůbec nic. Veřejnost nelze přepadat, s veřejností – a ta na sociálních sítích vytváří celý nový kontinent – s tou je třeba vést mnohohlasý dialog (omlouváme se za stručné teze, toto téma publikujeme jinde). Takto přece dnes postupují zodpovědní urbanisté i v českých městech – projekty se veřejnosti předkládají průběžně, ve stavu zrodu, v dialogu experta s veřejností, strategie fait accompli je ve věku sociálních sítí sebevražedná.

          Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík

          Praha, 3. 3. 2018

        6. TEXTY KE STAŽENÍ

          ––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
          1. Pro účely dalšího samostudia jsou zde volně ke stažení recenze a jiné podnětné texty.

            1. DROBNE_PERLY_CESKE_ARCHITEKTURY_recenze DOCX 17 KB
            2. ERA21-RUSSIA DOCX 23 KB
            3. ETICKA_FUNKCE_ARCHITEKTURY_recenze DOCX 22 KB
            4. KE_VZTAHU_TECHNIKY_A_UMENI DOC 59 KB
            5. KOLAPS_A_REGENERACE DOCX 19 KB
            6. NAVRAT_POSVATNE_ARCHITEKTURY_recenze DOC 53 KB
            7. OXYMORON_recenze PDF 65 KB
            8. OXYMORON2_recenze PDF 114 KB
            9. Peter_Zumthor PDF 800 KB
            10. ROCENKA_2011-12_recenze PDF 93 KB
            11. TRI_POZNAMKY_KE_KRITICE_A_TEORII_V_ARCHITEKTURE DOC 54 KB
            12. VELKE_DEJINY_ZEMI_KORUNY_CESKE_recenze DOC 34 KB
            13. O_SEVCIK_rozhovor-EARCH RTF 156 KB
            14. ZAHA HADID MASARYKOVO NADRAZI RTF 76 KB
            ––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
        7. Architekti CZ

          „Když si člověk postaví dům, vždycky zpozoruje, že se při tom naučil něčemu, co měl rozhodně znát, než začal stavět.“ (F. Nietzsche)

          Když si doktorand vypracuje projekt knihy a když ji má realizovanou, tak se rozhodně přiučil něčemu, k čemu by bez této realizace nedospěl.
          Plnohodnotná fakulta produkuje nejen architekty – bakaláře a magistry, doktorandy - ale i knihy, onu koncentrovanou zkušenost s projektem, stavbou, klientem, společností, světem atd., knihy, které ozřejmují činnost architekta a stávají se zbožím na trhu.
          Takže upozorňuji na knihu rozhovorů s architekty doktoranda Jaroslava Sládečka a na jím pořádaná setkání architektů s veřejností.
          (doc. PhDr. Oldřich Ševčík, CSc.)

          1. 01/13

           

          1. Ševčík, Hrůša, Pleskot

          Ševčík, Hrůša, Pleskot

            1. 01/01

             

           
            1. 01/01

             

           
          1. ŽIVOTOPISNÉ INFORMACE. PUBLIKACE.

           
          1. Doc. PhDr. Oldřich Ševčík, CSc.

            (* 2. března 1945, Praha)

            Vystudoval obory filosofie a historie na FF UK (doktorát 1975), docentura v oboru teorie architektury FA ČVUT (2002). Přednášel na řadě vysokých škol (FSv ČVUT, FF UK, VŠE, FAMU, VŠERS), byl nebo je členem oborových vědeckých rad (FF UK, FSv ČVUT). V 70. a 80. letech spolupracoval s Filosofickým a Prognostickým stavem AV ČR. Specializuje se na teorii a dějiny architektury a vybraná témata filosofie a kulturologie. Pracuje v Ústavu teorie a dějin architektury, v rámci doktorského programu mj. zajišťuje jednosemestrální cyklus přednášek Filosofie a sociologie: Kulturně- civilizační vývoj Evropy.
            Je autorem nebo spoluautorem (často s architektem O. Benešem, etologem J. Kamarýtem, J. Peškovou a d.) řady studií do oborových periodik, mj. Architekt, ARCH, Architektra&urbanizmus, Bulletin ČKA, ERA21, Stavba, Stavebnictví, Zlatý řez a odborných publikací, např. Architektura-historie-umění (2002, rozš. vyd. 2007), Architektura šedesátých let (2009). Napsal osm vysokoškolských skript s prvními českými překlady Gorsena, Habermase, Lyotarda, Rossiho, Portoghesiho a řady dalších.

            Hlavní vysokoškolská skripta a publikace (výběr):

            O. Beneš-O. Ševčík: Domov, bydlení a architektura v době velmi pozdní moderny. In: Dulla (ed.) a kol.: Kapitoly z historie bydlení. České vysoké učení technické v Praze, Česká technika - nakladatelství ČVUT 2014, str. 239 – 254, 7 obr., angl. resumé. ISBN 978-80-01-05433-8; vydání publikace bylo podpořeno OPP Praha - adaptabilita, který byl spolufinancován Evropským sociálním fondem

            Ondřej Beneš – Oldřich Ševčík: O významu „nepříruční teorie“ čili několik poznámek ke stavu české architektonické teorie a k práci architekta., In: Jiří Ševčík, Monika Mitášová (EDS.): Česká a slovenská architektura 1971 – 2011. Texty, rozhovory, dokumenty. Praha, AVU v Praze a SNG v Bratislavě, VŠVU v Bratislavě 2013, str. 687 – 696. ISBN: 978-80-87108-28-4 ; publikace vyšla v rámci plnění výzkumného záměru MŠMT MSM6046144601

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Charakteristika základních fází recepce architektury. PDF 92 KB. In: Architektura: produkce a reprodukce. Eds.: J.Tichá, M. Dulla. Praha, FA ČVUT, Ústav teorie a dějin architektury 2013, ISBN 978-80-01-05458-1

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: Automobil – nabídka svobody? In: Vorlík, P. (ed.): Architektura ve službách motorismu. České vysoké učení technické v Praze, 2012, str. 9-18, ISBN 978-80-01-05220-4 

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš, Jan Dřevíkovský, Jaroslav Sládeček: Architekti. Programy. Realizace. Paralelní texty ke studiu dějin a teorie architektury. Sešit č. 1. Vyd. ČVUT v Praze, 2011, 341 str., 554 obr., ISBN 978-80-01- 01-04741-5

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: Architektura 60.let. „Zlatá šedesátá léta” v české architektuře 20. století. Praha, Grada Publishing, a.s., 2009, s. 504 str., ISBN 978-80-247-1372-4;

            Oldřich Ševčík: Architektura - historie - umění. Kulturně-civilizační vývoj v Evropě od antiky do počátku 19. století. Grada 2007, 330 s., 2. rozš. vyd., ISBN 978-80-247-2032-6;

            Oldřich Ševčík: Programy a prohlášení architektů - 60. léta XX. století. Praha, Česká technika – nakladatelství ČVUT 2006, 137 str., 21 obr. ISBN 80-01-03429-1;

            Oldřich Ševčík: Šedesátá léta dvacátého století. 1. Komentované chronologické tabulky staveb a projektů v Evropě a USA, 2. Komentované chronologické tabulky k prohlášením, publikacím a periodikům architektů (především Evropa, Severní Amerika). Praha, Česká technika - Nakladatelství ČVUT 2005, 134 s., 101 obr.,  ISBN 80-01 033 19-8;

            Oldřich Ševčík: Architektura - historie - umění. Kulturně-civilizační vývoj v Evropě od antiky do počátku 19. století. Grada, 2002, plus dotisky;

            Oldřich Ševčík, Petr Urlich (ed.): Texty praktikujících architektů. Praha 2000. ISBN 80-902735-4-8;

            Oldřich Ševčík: Programy a prohlášení architektů XX. století. Paralelní texty ke studiu dějin a teorie architektury. 363 str., 446 obr., ČVUT, Praha 1999. ISBN 80-01-011940-3;

            Oldřich Ševčík: Problémy moderny a postmoderny. Architektura - filosofie – estetika. (P. Gorsen - J. Habermas - Ch. Jencks - J. F. Lyotard - P. Portoghesi). 194 str., 142 obr., ČVUT, Praha 1998, vyd. 3, rozšířené a přepracované. ISBN 80-01-01872-5;

            P.Urlich, O.Ševčík, P.Škranc: Dějiny 19. a 20.století. Architektura-umění-filosofie-věda a technika. ČVUT, Praha 1997, 127 s., ISBN 80-01-00741-3;

           
            1. 01/08

             

            1. 01/01

             

            1. 01/01

             

           
           
            1. 01/01

             

            1. 01/03

             

            1. 01/03

             

            1. 01/01

             

           
            1. 01/01

             

            1. 01/01

             

            1. 01/03

             

            1. 01/02

             

            1. 01/02

             

           
          1. Publikační činnost 2006 – 2017 (výběr):

            2017

            Ondřej Beneš, Jakub Heidler, Oldřich Ševčík: Chvála rodinného domu a jeho místa v české společnosti. In: STAVBA, roč. 24, 2017, č. 1, str. 8-9, ISSN 1210-9568;

            Ondřej Beneš, Jakub Heidler, Oldřich Ševčík: Most – normální a současně mimořádný. In: ARCH, roč. 22, 2017, č. 10, str. 38 - 45, 10 obr.; ISSN 1335-3268;

            Jakub Heidler, Oldřich Ševčík: Sídliště – rozumíme jim, umíme v nich žít a víme, jak s nimi jít dál v XXI. století? In: ARCH, roč. 22, 2017, č. 5, str. 72 - 73, 4 obr.; ISSN 1335-3268;

            Ondřej Beneš, Jakub Heidler, Oldřich Ševčík: Martin Rajniš – velká architektura mimo mainstream  pozdněmoderní doby, čili oč jde a o co může a má jít v soudobé architektuře. In: ARCH, roč. 22, 2017, č. 10, str. 74-76 ; ISSN 1335-3268;

            Mariana Pančíková a Oldřich Ševčík: Metropolitalny Plan dla Pragi/Praha na počátku XXI. století čili Reflexe nad Návrhem Metropolitního plánu.“ In: „AUTOPORTRET. Pismo o dobrej przestrzeni“. č.1 [56], 2017, str. 44-47, překlad E. Ranocchi. ISSN 1730-3613; vydavatel Malopolski instytut kultury;

            Ondřej Beneš, Jakub Heidler, Oldřich Ševčík: Kniha o kultovním místě moderní architektury a o největším dobrodružství moderny- o brazilské metropoli, architektuře a urbanismu, brazilské civilizaci a kultuře. In: ARCH, roč. 22, 2017, č. 10, str. 65-66 ; ISSN 1335-3268;

            Jakub Heidler, Oldřich Ševčík: Růžena Žertová-„Architektka domů a věcí“. In: STAVBA, roč. 24, 2017, č. 4, str. 16, ISSN 1210-9568;

            Ondřej Beneš, Jakub Heidler, Oldřich Ševčík: Brasília-město-sen. In: STAVBA, roč. 24, 2017, č. 4, str. 17- 19, 3 obr., ISSN 1210-9568;

            Ondřej Beneš, Jakub Heidler, Oldřich Ševčík: Rukověť urbanismu - pro toho, kdo chce do oboru urbanismus vstoupit, porozumět mu a jednat v něm. In: STAVBA, roč. 24, 2017, č. 2, str. 12-13, ISSN 1210-9568

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Činnost komise pro ochranu památek XX. století. In: Bulletin ČKA : Památky a historické prostředí, 2017, č. 1, str. 70-72, ISSN 1804-2066

            Jakub Heidler, Oldřich Ševčík: Růžena Žertová: Architektka-designérka-výtvarnice v kontextu Českých zemí a Slovenska. In: ARCH, roč. 22, 2017, č. 5, str. 75 - 76, 2 obr.; ISSN 1335-3268

            Jakub Heidler, Oldřich Ševčík: „Nejzajímavější český architekt Martin Rajniš – architekt mimo mainstream“; vyžádaná přednáška. „Architektura v perspektivě 2017. Architektura a urbanismus od 2. poloviny 20. století“; mezinárodní a interdisciplinární konference katedry architektury Fakulty stavební VŠB-TU v Ostravě, 2.- 3. listopad 2017, místo konání: sál NA2 v Nové Aule Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, třetí sekce: Soudobé architektonické proudy 

            Oldřich Ševčík: „Teorie a kritika architektury – k čemu jsou, v jaké jsou kondici?“; vyžádané vystoupení; architektonická Galerie VIPER, 19. června 2017, dialog Oldřicha Ševčíka ( FA ČVUT) a Cyrila Říhy (CTS, UMPRUM), moderátor řed. Galerie VIPER Jiří Tourek.

            2016

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Příruční poznámky k věčnému tématu: Architektura a umění. In: Bulletin ČKA, roč. 2016, č.3/16, str. 44-55, 10 obr., ISSN 1804 - 2066

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Skici – Sketches čili ideje a zápas o ně převedený do vizuální podoby. In: ARCH, roč. 21, 2016,  č. 5, str. 71-72, 3 obr. ; ISSN 1335-3268

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Albert Speer- architekt, který „postrádal orientaci a potřeboval vedení.  In: ARCH, roč. 21, 2016,  č. 3, str. 68-69, 1 obr., ISSN 1335-3268

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Publikace s velkou ambicí: návrh ucelené systematiky prostorových typů staveb pro hromadné bydlení. In: ARCH. Téma: Město –dom- ulica-námestie.,  roč. 21, 2016,  str. 66-67,  1 obr. ; ISSN 1335-3268

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Změna v posuzování hodnot architektury. In: Bulletin ČKA,  roč. 2016,  č.4-16, str. 73, ISSN 1804- 2066

            Oldřich Ševčík: Skvělé eseje nejen o tom, proč by se architekti měli dívat na filmy. In:  ERA21, roč. 16, 2016,  č. 3,  str. 15, ISSN 1801- 089X

            Jakub Heidler- Oldřich Ševčík: Pojďme přemýšlet nad významnou sebereflexí vývoje architektury České republiky 1989 – 2014. In: STAVBA, roč. 23, 2016, č. 3, str. 6-7, 1 obr.; ISSN  1210-9568

            Oldřich Ševčík, Jakub Heidler:  Lze jít se sídlišti dál? In: STAVBA, roč. 23, 2016, č. 4,  str.18-19, 4 obr.; ISSN 1210-9568

            Oldřich Ševčík, Jakub Heidler:  „Inženýrské stavby vyšegrádské čtyřky“ v době globalizace a regionalismu – svazek třetí. In: STAVEBNICTVÍ, roč. X,  2016,  č. 12, str. 62,  1 obr. ; ISSN 1802-2030

            Ondřej Beneš - Oldřich Ševčík: Domov, bydlení a architektura v době velmi pozdní moderny., str. 239 – 254, 7 obr., angl. resumé, In: Dulla (ed.) a kol.: Kapitoly z historie bydlení. České vysoké učení technické v Praze, Česká technika - nakladatelství ČVUT 2014, ISBN 978-80-01-05433-8; vydání publikace bylo podpořeno OPP Praha –adaptabilita, který byl spolufinancován Evropským sociálním fondem

            2015

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Pražská fakulta architektury jako producent knih. In: Architekt, 2015, roč. LXI, 03, str. 135- 137, 3 obr. ISBN 0862-7010

            Oldřich Ševčík: Industriální topografie/Architektura konverzí: čtyři slova, která by měla mobilizovat naši pozornost. In: Stavebnictví, roč. IX, 2015, č. 03, str. 66 – 67. ISSN 1802 – 2030

            Oldřich Ševčík: Předmluva. „Dialogy s architekty“ jsou dialogy o architektuře, o životě a osudu jednotlivce a o hodnotách a perspektivách v naší současné společnosti. In: Jaroslav Sládeček: Architekti CZ. 20 rozhovorů. Praha, Grada 2015, ISBN 978-80-247-5404-8, str. 9 -11

            Oldřich Ševčík: Můj dům, naše ulice. In: ARCH, 2015, roč. 20, č. 1-2, s. 57-58, 2 obr. ISSN 1335-3268

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Recepce a interpretace architektury: Televizní věž a hotel Ještěd a Televizní věž v Praze-Žižkově. In: Architektura&urbanizmus. Roč. XLIX, 2015, č. 1-2, ISSN  0044 8680, str. 26 – 43, 17 obr., angl.resumé

            Beneš, Ondřej - Ševčík, Oldřich: Region Ostrava ve věku globalizace/Region of Ostrava in the age of globalization., str. 7-9. In: HIGH5PROJEKT STUDIO. Projektstudio EUCZ 2015, ISBN 978-80-260-8437-2

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Dialogy o architektuře, o životě a osudu jednotlivce a o hodnotách a perspektivách v naší současné společnosti. In: ARCH, roč. 20, 2015, č. 10, ISSN 1335-3268, str. 73-74

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík In: Architekt, roč. LXI, 2015, č. 4/5, ISBN 0862-7010, str. 138 - 139 

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Čtyři cesty ke koldomu. Koldomy a Co-housing v perspektivě poznání, které promlouvá k dnešku. In: Architekt, roč. LXI, 2015, č. 4/5, ISBN 0862-7010, str. 138 - 139 

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Velký představitel české a slovenské moderny: Adolf Benš (1894-1982) – život a dílo architekta, pedagoga. In: Architektúra&urbanizmus., roč. XLIX, 2015, č. 3-4, str. 286-287.

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Architektura, urbanismus a automobilismus: Dilemata řešení a pseudořešení na konci moderní doby. In: Konference „Město v proměnách času a myšlení lidí.“ Pořadatel: Platforma městských architektů a Společností Petra Parléře, o.p.s. – ve spolupráci a pod záštitou primátora statutárního města Brna. Vyzvaná přednáška. Termín: 30. září 2015. Místo: Brno, Nová radnice.

            2014

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Architekti v Čechách a na Slovensku dostali antologii „textů, rozhovorů a dokumentů“, která inspiruje a nutí přemýšlet. In: ARCH, 2014, roč.19, č. 6, str. 60-61, 1 obr., ISSN 1335-3268; EV 573/08

            Petr Irinkov, Oldřich Ševčík: Česká architektura 2012-2013 čili Ročenka, která přináší „architekturu vystřízlivění“. In: Stavba, 2014, roč. 21, č. II, str. 04 -05, 3 obr., ISSN 1210 - 9568

            Ondřej Beneš - Oldřich Ševčík: Domov, bydlení a architektura v době velmi pozdní moderny., str. 239 – 254, 7 obr., angl. resumé, In: Dulla (ed.) a kol.: Kapitoly z historie bydlení. České vysoké učení technické v Praze, Česká technika - nakladatelství ČVUT 2014, ISBN 978-80-01-05433-8; vydání publikace bylo podpořeno OPP Praha –adaptabilita, který byl spolufinancován Evropským sociálním fondem

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš:  "1989 Diskuse 2014"- zpráva o generaci architektů a designerů, zpráva o době a proměně perspektiv a zpráva pro ty,  kteří chtějí přemýšlet. In: ARCH, 2014, roč.19, č. 12, str. 68-69, 4 obr., ISSN 1335-3268; EV 573/08

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Česká a slovenská architektura 1971-2011. Texty, rozhovory, dokumenty. In: Architekt, 2014, roč. LX, č.4/5,  str. 130-131, 1 obr., ISSN 0862-7010

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Nuselský most se představuje: Historie, stavba, architektura. In: ARCH, 2014, roč.19, č. 12, str. 64-66, 3 obr., ISSN 1335-3268; EV 573/08; článek byl ve zkrácené a upravené verzi převzat z periodika Stavebnictví

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: K jubileu Nuselského mostu. In: ERA21, 2014,  roč.14, č. 6, str. 10, 1 obr., ISSN 1801-089X

            Oldřich Ševčík: České země a Francie/Les Pays tchèques et la France, str.7 - 9; Praha a Paříž v životě a díle Sandry Klíma Jírovec/ Prague et Paris dans la vie et l´ aeuvre de Sandra Clima Jirovec, str. 10-12. In: Sandra Klima Jirovec: Paris-Prague. Je suis de ci et de la/Sem - tam. Praha - Paříž. Vyd.  Galerie Mánesova 54, 2014, 117 str., TNMprint

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Nuselský most se představuje: historie, stavba, architektura. In: Stavebnictví, 2014, roč. VIII, č. 9, str. 60-61,2 obr., ISSN 1802-2030

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: Antologie jako intelektuální atlas k dějinám české a slovenské architektury. In: ERA21, 2014,  roč.14, č. 4, str. 12, 1 obr., ISSN 1801-089X

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: Praha: Skanzen, anebo dynamicky rostoucí a žijící metropole? Zamyšlení nad metropolitním plánem. In: Bulletin, 2014, č. 2, str. 8, ISSN 1804-2066

            Oldřich Ševčík: Typologie po anglicku“ čili systematická a poutavá odpověď na otázku, z čeho se běžné dějiny našich domů, domovů a domácností a náš každodenní život skládají. In: ARCH, 2014, roč. 19, č. 01-02, str. 62 – 63, 1 obr.,  ISSN 1335-3268; EV 573/08

            Michal Kohout – Oldřich Ševčík: Protektorátní Praha pod diktátem nacistického urbanismu. In: Architekt, 2014, roč. LX, č.1, str. 132-133, 1 obr., ISSN 0862-7010

            Ondřej Beneš – Oldřich Ševčík: Současná architektura a člověk z pohledu fenomenologie v podání Zlatého řezu. In: ARCH, 2014, roč. 19, č. 05, str. 64 – 66, 2 obr., ISSN 1335-3268; EV 573/08

            Oldřich Ševčík: Architekt Karel Prager: osobnost, dílo ve víru doby. In: Stavebnictví, 2014, roč. VIII, č. 3, str. 62 – 63, 1 obr., ISSN 1802 – 2030

            Oldřich Ševčík: Architektura a urbanismus protektorátní Prahy. In: ARCH, 2014, roč. 19, č. 04, str. 65 – 66, 4 obr., ISSN 1335-3268; EV 573/08

            Oldřich Ševčík: Krátká „myšlenková biografie“ velkého evropského intelektuála. In: ARCH, 2014, roč. 19, č. 03, str. 64 – 65, 1 obr., ISSN 1335-3268; EV 573/08

            Ondřej Beneš – Oldřich Ševčík: Historie a současnost obchodního domu Kotva. In: Stavebnictví, 2014, roč. VIII, č. 01- 02, str. 25 – 28, 4 snímky, 3 nákresy.  ISSN 1802–2030

            2013

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: „Návody a nápady jak přežít konec světa“ čili příspěvek k vytváření „mentality, která bude odpovídat světu, který přichází“. In: ARCH, 2013, roč. 18, čís. 3, str. 56-57; ISSN 1335 – 3268, EV 573/08

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: 144 architektonických jednohubek. In: ERA21, 2013, roč. 13, čís. 1, str. 10, 1 obr., ISSN 1080-89X

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: Katedrála pro 21. století. Proč by měla vzniknout a co by mohla nabídnout nová koncertní síň pro Prahu, o níž se začíná hovořit. In: Víkend DNES, pravidelná příloha deníku MF DNES, 2.-3. března 2013, str. 30-32, 3 obr.

            Oldřich Ševčík: Na cestě. Nad dílem a životem architekta Josefa Pleskota. In: ARCHITEKT, 2013, roč. LIX, č.1, str. 124-125, 1 obr., ISSN 0862-7010                                                                           

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: Zamyšlení nad jednou velkou monografií. In: ARCHITEKT, 2013, roč. LIX, č.1, str. 126-127, 6 obr., ISSN 0862-7010                                                                    

            Ondřej Beneš a Oldřich Ševčík: Drobné perly české architektury. In: STAVEBNICTVÍ, 2013, č. 1, str. 68-69, 2 obr., ISSN 1802-2030

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: Katedrála pro 21. století. Proč by měla vzniknout a co by mohla nabídnout nová koncertní síň pro Prahu, o níž se začíná hovořit. In: BULLETIN České komory architektů. 20013, roč. XX, č. 2, str. 49 – 51, 3 obr., ISSN 1804-2066

            Petr Irinkov, Oldřich Ševčík: Fenomén ročenky a česká architektura 2011-12 v pohledu Michala Kuzemenského. In: STAVBA, 2013, čís. 2, str. 4 – 5, 1 obr., ISSN 1210-9568

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: Dialogy se současnými americkými architekty čili: Oxymorón & pleonasmus – tentokrát svazek II.In: ARCH, 2013, roč. 18, čís. 07 -08, str. 64 - 65; ISSN 1335–3268,

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: Automobil – nabídka svobody? In: Automobil, architektura a město / In: Zlatý řez /golden section Automobile, Architecture, and the City. No 35, zima 2012, str. 80 – 87, 17 obr., ISSN 1210-4760

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Architektura a automobil jako fenomén moderní doby. In: ARCH, 2013, roč. 18, čís. 10 -11, str. 67 – 68, ISSN 1335–3268;

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Oxymorón & pleonasmus II. Nad rozhovory s americkými architekty čili o reflexi současné situace v architektuře.In: STAVBA, 2013, čís. 3, str. 12 – 13, 1 obr., ISSN 1210-9568;

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Česká architektura v kontextu doby. In: ARCHITEKT, roč. LIX, 2013, č. 4-5, str. 2, 129-130, ISSN 0862-7010;                                                                                    

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Města a automobilismus. Úvaha a recenze na téma „Architektura a motorismus, města a automobilismus“. In: STAVBA, 2013, čís. 4, str. 4-5, 2 obr., ISSN 1210-9568;

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Fenomén „Karel Prager“ v zrcadle doby a současnosti. In: ARCH, 2013, roč. 18, čís. 12-13, str. 63 – 64, ISSN 1335–3268;

            Oldřich Ševčík, Michal Kohout: Tvary-formy-ideje. In: Architekt, 2013, roč. LIX, č.6, str. 144-145, 2 obr., ISSN 0862-7010;

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Drobné perly české architektury – zpráva o trvalých hodnotách všude kolem nás. In: STAVBA, 2013, čís. 1, str. 5, 1 obr., ISSN 1210-9568;

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Dialogy se současnými americkými architekty. In: ERA21, 2013, roč. 13, čís. 4, str. 10-11, 1 obr., ISSN 1080-89X

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Charakteristika základních fází recepce architektury. (zkrácený text vystoupení na konferenci) In: BULLETIN České komory architektů. 20013, roč. XX, č.4,  str. 59 – 63, 2 obr., ISSN 1804-2066;  

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: Charakteristika základních fází recepce architektury v podmínkách pozdní doby moderní. Vystoupení na studentské vědecké konferenci „Architektura: produkce a recepce“, Fakulta architektury ČVUT, Praha, 24. 10. 2013 Pořadatel: Ústav dějin a teorie architektury FA ČVUT; součást akcí SGS 12/201/OHK1/3T/15 „Architektura mezi uživatelem a tvůrcem“.

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Charakteristika základních fází recepce architektury. PDF 92 KB. In: Architektura: produkce a reprodukce. Eds.: J.Tichá, M. Dulla. Praha, FA ČVUT, Ústav teorie a dějin architektury 2013, ISBN 978-80-01-05458-1 ; text je dostupný ke stažení na webu FA ČVUT pod heslem Blogy ústavů; součást akcí SGS 12/201/OHK1/3T/15 „Architektura mezi uživatelem a tvůrcem“.

            2012

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Postsovětská Moskva – architektura na cestách hledání nové identity. In: Peřinková a kol.(ed.): Architektura v perspektivě. Architektura a urbanismus 2. poloviny 20. století. Nakl. Gasset, vyd. VŠB-Technická univerzita Ostrava 2012, str. 88-98, 20 obr., ISBN 978-80-87079-26-3

            Ondřej Beneš, Oldřich J. Ševčík: Klasický spis teorie architektury Karstena Harriese o nejvyšším úkolu architektury a diagnóze jejího současného stavu. In: ARCH, 17 r., 2012, č. 4, str. 9, 1 obr., ISSN 1335-3268; Slovensko;

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Filosofie architektury Karstena Harriese jako výpověď o cestách hledání a nalézání odpovědi na otázky „Co je pravé bydlení?  a „Co je skutečná architektura?“ In: ERA21, 12 r., 2012, č. 04, str. 8-9, ISSN 1801-089X;

            Oldřich Ševčík: Interview s Jevgenijem Assem, rektorem nové moskevské školy architektury. In: ARCH, 17 r., 2012, č. 10, str. 52-56, 12 obr., ISSN 1335-3268; Slovensko;

            Konference „Architektura ve službách motorismu“, 20. 9. -21. 10. 2012, vyzvaná přednáška O. Beneše a O. Ševčíka: Automobil - nabídka svobody? Fenomén automobilismu v době pozdní moderny. Pořadatelé: Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze a Národní památkový ústav ÚOP v Liberci, místa konání konference: Hradec Králové a Liberec;

            Oldřich Ševčík: Místo „Psychologie architektury“ spíše „Psycholog o architektuře a urbanismu“. In:  Stavba, 19 r., 2012, č. 3, str. 4-5, ISSN 1210-9568;

            Oldřich J. Ševčík, Veronika Kroulíková: Ivan Koleček čili uvážlivost v tvorbě i slovech architekta. In: ERA21, 12 r., 2012, č. 01, str. 11, ISSN 1801-089X;

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Americké architektonické teorie na cestách přehodnocení moderny, kritické teorie a architektonických praktik. In: ERA21, 12 r., 2012, č. 03, str. 10, ISSN 1801-089X;

            Mezinárodní a interdisciplinární konference „Architektura v perspektivě. Architektura a urbanismus 2. poloviny 20. století.“ Vyzvaná přednáška Oldřicha Ševčíka a Ondřeje Beneš: Postsovětská - postsocialistická Moskva – Architektura v Rusku po roce 1989 na cestě hledání nové identity. Pořadatelé: katedra architektury Fakulty stavební VŠB –Technická univerzita Ostrava, 19.-20 dubna 2012;

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Architekt-technika-příroda: Několik sond do řešení tohoto vztahu. Příspěvek k poznání místa televizní věže a hotelu na Ještědu architekta Karla Hubáčka ve vývoji evropské architektury. In: Stavba, 19 r., 2012, č. 1, str.42-47, 10 snímků, 2 půdorysy, 3 kresby, ISSN1210-9568;

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Architekt-technika-příroda: Několik sond do řešení tohoto vztahu. Příspěvek k poznání místa televizní věže a hotelu na Ještědu architekta Karla Hubáčka ve vývoji evropské architektury. Druhá část. In: Stavba, 19 r., 2012, č. 2, str. 46-50, 7 snímků, 1 nákres. ISSN1210-9568;

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Nad texty současné americké „kritické“ a „projektivní teorie“ architektury. In: Stavba, 19 r., 2012, č. 2, str. 4-5, ISSN 1210-9568;

            Oldřich J. Ševčík: Publikace, o které se hovoří, ale která téměř minula architekturu a urbanismus. In: Stavba, 19 r., 2012, č. 2, str. 10, ISSN 1210-9568;

            Ondřej Beneš, Oldřich J. Ševčík: Přes téma „kolapsy a regenerace“ k prokázání užitečnosti humanitních věd a k překonání krize. In: ARCH, 17 r., 2012, č. 5, str. 64-65, 1 obr., ISSN 1335-3268; Slovensko;

            2011

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš, Jan Dřevíkovský, Jaroslav Sládeček: Architekti. Programy. Realizace. Paralelní texty ke studiu dějin a teorie architektury. Sešit č.1. Vyd. ČVUT v Praze, 2011, 341 str., 554 obr., ISBN 978-80-01- 01-04741-5;

            Ondřej Beneš - Oldřich Ševčík: Česká architektura šedesátých let, její místo v kontextu vývoje české a evropské architektury a význam diskuze o těchto stavbách. In: Obnova památek 2011 - Co s architekturou 60. a 70. let 20. století?, Praha, STUDIO AXIS 2011, str.19 – 22, ISBN 978-80-904081-3-5;

            Oldřich Ševčík: Více než inventarizace či kronika. In: ERA21, 2011, 11 r., č.5, str.10, ISSN 1801-089X ;

            Ondřej Beneš, Oldřich J. Ševčík: Současná evropská architektura pod kritériem „vytváření něčeho nového“. In: ERA21, 2011, 11 r., č. 3, str. 9, ISSN 1801-089X;

            Oldřich J. Ševčík, Veronika Kroulíková: Nad texty architektů a teoretiků z prvního desítiletí XXI. století. In: ARCH, 2011, 16 r., č. 07-08, str. 62-63, 1 obr., ISSN 1335-3268; Slovensko;

            Ondřej Beneš, Oldřich J. Ševčík: Česká architektura let 2000-2010 – inventarizace, kronika, kontexty, imperativy, čili kvantita a kvalita architektury jako výpověď o naší době. In: ARCH, 2011, 16 r., č. 10, str. 65-66, 1 obr., ISSN 1335-3268; Slovensko;

            Oldřich Ševčík: Zázrak tvůrčí práce: Ivo Rozsypal - mistr ateliérového skla, designer, malíř. In: ARCH, 16 r., 2011, č. 9, str. 67, 1 obr., ISSN 1335-3268; Slovensko;

            Ondřej Beneš – Oldřich Ševčík: Šedesátá léta 20. století v české architektuře: základní tendence a výsledky (What the 1960s Gave to the Czech Architecture: Basic Trends and Results). In: Lorencová, Ivana-Novotný, Michal (eds.): Věda a technika v Československu v 60. letech 20. století. Praha, Národní technické muzeum 2011, str. 147-160, obr., angl. resumé. ISBN 978-80-7037-203-6;

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: Architektura: Devadesátá léta a první desítiletí 21. století. In: Architektura&Urbanizmus, XLV, 2011, č. 3-4, str. 104-135, 30 obr., ISSN 0044 8680; Slovensko;

            Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík: „Corporeal turn“ a „obrat k obrazu“ v textech o moderní a současné architektuře. In: ERA21, 2011, 11 r., č.3, str. 11, 1 obr. , ISSN 1801-089X;

            Kolokvium k dějinám SIALu. Vyzvaná přednáška Oldřicha Ševčíka a Ondřeje Beneše: Příroda – technika – architektura. Několik sond do řešení tohoto vztahu. Pořadatelé: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, Oblastní galerie v Liberci (OGL), 24. – 25. února 2011, Krajská vědecká knihovna v Liberci a objekt Televizní věže a hotelu na Ještědu;

            Konference „Obnova památek 2011 – co s architekturou 60. a 70. let 20. století?“ v Praze v Masarykově koleji. Vyzvaná přednáška Oldřicha Ševčíka a Ondřeje Beneše: Česká architektura šedesátých let, její místo v kontextu vývoje české a evropské architektury a význam diskuze o těchto stavbách. Pořadatelé: STUDIO AXIS, Národní památkový ústav - ústřední pracoviště, Český národní komitét ICOMOS a Fakulta architektury ČVUT v Praze, 22. - 23. března 2011, Masarykova kolej, Thákurova 1, Praha 6;

            Mezinárodní česko-polská konference. Vyzvaná přednáška Oldřicha Ševčíka a Ondřeje Beneše: Architektura v perspektivě 90. let a prvního desítiletí 20. století. Základní tendence. Pořadatelé: Fakulta architektury VŠB Ostrava, 6.-7. dubna 2011

            2010

            Ondřej Beneš, Oldřich J. Ševčík: Czech Architecture in the 1960s and its place in „narrative of late modernity“., p. 9-22. In: Roberta Chionne (ed.): Architecture for leisure and facilities in Poland and Czech Republic. Politecnico Milano,  WP 1 (estlab working papers), anno 1, settembre 2010

            Ondřej Beneš - Oldřich Ševčík: Televizní věž a hotel na Ještědu: příspěvek k interpretaci a poznání místa této realizace v české a evropské architektuře. In: P. Vorlík-B. Fragner-L.Beran (eds.): Ještěd/evidence hodnot poválečné architektury. Praha, ČVUT 2010, ISBN 978-80-01-04475-9, str. 40 – 45, 1 obr.;

            Ondřej Beneš - Oldřich Ševčík: „Velké dějiny zemí Koruny české“ získaly svoji „architekturu“. In: ARCH, r. 15, 2010, č. 01-02, str. 65, 3 obr., ISSN 1335-3268;

            Ondřej Beneš - Oldřich Ševčík: Mirko Baum čili o setrvání u zdrojů vynalézavosti. In: ERA 21, r. 10, 2010, č. 2, str. 11, 1 obr., ISSN 1801-089X;

            Ondřej Beneš - Oldřich Ševčík: Fenomén Ještěd. In: ARCH, r. 15, 2010, č.4, str. 59-60, 1 obr., ISSN 1335-3268;

            Ondřej Beneš - Oldřich J. Ševčík: Architektura českých zemí ve své jedinečné svébytnosti. In: ERA 21, r.10, 2010, č. 5, str. 10, 1 obr., ISSN 1801-089X;

            Ondřej Beneš - Oldřich Ševčík: Architekt Mirko Baum o architektuře a její cestě technickou civilizací. In: ARCH, r. 15, 2010, č. 5, str. 61, obr., ISSN 1335-3268;

            Ondřej Beneš - Oldřich Ševčík: S kategorií kvality nad současným stavem v architektuře. In: ARCH, r. 15, 2010, č. 11, str. 58-59, obr., ISSN 1335-3268

            2009

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: Architektura 60. let. „Zlatá šedesátá léta” v české architektuře 20. století. Praha, Grada Publishing, a.s., 2009, 504 str.., ISBN 978-80-247-1372-4;

            Oldřich Ševčík, Ondřej Beneš: Východiska a výsledky české architektury šedesátých let 20. století a téma vize architektury na prahu 21. století. In: Architektura – představy a skutečnost. Sborník u příležitosti mezinárodní konference pořádané 6. května 2009 pořádané katedrou architektury Fakulty stavební Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Spolupráce: FA Slezské polytechniky v Gliwicích (Polsko), ČKA, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Národní ústav památkové péče, Obec architektů, Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava. Vydala: Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava, 2009, 1. vydání., str. 64 – 67, 3 obr.; ISBN 978-80-248-2008-8;

            Ondřej Beneš – Oldřich J. Ševčík: Velký ediční čin: Architektura ve věku rozdělené reprezentace. In: ERA 21, 9. roč., 2009, č. 2, str. 10., ISSN 1801- 089X;

            Oldřich J. Ševčík: Kvalifikovaně o architektonické kvalitě. ERA 21, 9. roč., 2009, č. 3, str. 53 - 56, 1 obr., ISSN 1801-089X;

            Ondřej Beneš – Oldřich J. Ševčík: Reprezentace politiky a ideologie v architektuře třetí říše. In: ERA 21, roč. 9, 2009, č. 4, str. 61 – 63, 8 obr., ISSN 1801 – 089X;

            Oldřich J. Ševčík – Petr Pelčák – Ondřej Beneš: Růžena Žertová. In: Bulletin České komory architektů - oficiální čtvrtletník autorizovaných architektů v ČR, roč. 16, 2009, č. 3, str. 5- 7, 8 obr.; registrace: MK ČR E 11062;

            Ondřej Beneš – Oldřich J. Ševčík: Diagnostika projevů a příčin selhání moderny a hledání alternativy. In: ARCH, 2009, roč. 14, č.7- 8, str. 60 – 62, 1 obr.; ISSN 1335-3268;

            Ondřej Beneš – Oldřich J. Ševčík: Současná architektura „Visegradské 4“. In: ARCH, 2009, roč. 14, č. 9, str. 68 – 69, 1 obr.; ISSN 1335-3268;

            Ondřej Beneš – Oldřich J. Ševčík: Zamyšlení nad dvěma knihami a architekturou. In: Architektúra&Urbanizmus. Časopis pre teóriu architektúry a urbanizmu. 2009, roč. XLIII, č. 3-4, str. 8 -12, 2 obr.; ISSN 0044 8680;

            Ondřej Beneš – Oldřich J. Ševčík: Reprezentace politiky a ideologie v umění a architektuře. In: ARCH, 2009, roč. 14, č. 11, str. 66 – 67, 1 obr.; ISSN 1335-3268

            2008

            Ondřej Beneš-Oldřich J. Ševčík: Reprezentativní titul o architektuře prvních let 21.století. STAVBA, 15. roč., 2008, č.2, str.8, ISSN 1210-9568; podrobněji: stavbaweb.cz;

            Ondřej Beneš-Oldřich J. Ševčík: O současné architektuře. In: ARCH, 2008, 12. roč., č. 2, str. 65-66, ISSN 1335-3268;

            Ondřej Beneš-Oldřich J. Ševčík: Současná architektura v podání A.S.Vidielly. In: ERA 21, 8. roč., 2008, č.2, str. 11, ISSN 18001-089X;

            Ondřej Beneš-Oldřich J. Ševčík: Kniha o umění. In: ARCH, 2008, 12. roč., č. 5, str. 69, ISSN 1335-3268 Slovensko

            2007

            O. Beneš - O.J. Ševčík: Miroslav Masák: Angažovaný architekt-angažovaný svědek doby: půl století života nejen s architekturou. In: ERA 21, roč.7, 2007, č.1, str. 11, ISSN 1801-O89X;

            Oldřich J. Ševčík: Naléhavé poselství o podstatě a sebereflexi architektury. In: ERA 21, 7. roč., 2007, č. 2, ISSN 1801-089X;

            Ondřej Beneš - Oldřich J. Ševčík: O významu „nepříruční teorie“ pro architekty čili „časy se mění“ i v české architektonické teorii. (Několik poznámek k teorii a práci architekta). In: ERA 21, 7.roč., 2007, č.2, 3 barev.obr., str. 66-69 , ISSN 1801-089X;

            Ondřej Beneš - Oldřich J. Ševčík: Praha 2006: Obchodní dům Máj, komerční zájmy vlastníka a „věc architektury“ ve společnosti masové spotřeby. In: Projekt. Slovak architectural review, 2007, roč. XLIX, čís. 1/ 442, str. 34 – 41, 24 barev. obr., ISNN 1335-2180; podstatně rozšířená  a aktualizovaná verze článku pro internetový portál www. architekt. cz;

            Ondřej Beneš - Oldřich J. Ševčík: Média 2006. In: Česká architektura-Czech Architecture 2005-2006. Praha, Prostor 2007, str. 190 – 197, ISBN 80-87064-00-3, ISSN 1213-7871;

            Ondřej Beneš – Oldřich J. Ševčík: Sice již nelegendární, ale pořád obdivuhodný Bauhaus. Na místo Gropiovy mediální ikony Bauhausu přichází fakticita. In: ARCH, 2007, č. 4,  str. 52-53, obr., ISSN 1335-3268 Slovensko;

            Oldřich J. Ševčík: Poznámka ke vztahu technologií a umění na přelomu XX. a XXI. století. In: Krámský, D. a kol.: Humanitní vědy dnes a zítra. Liberec, Nakladatelství Bor, edice Res humanae 2007, ISBN 978-80-86807-06-05, str. 321 - 326;

            Oldřich J. Ševčík – Ondřej Beneš: Pleskotova centrála ČSOB v Praze-Radlicích čili svědectví o požadavcích a záměrech klienta a aspiracích architekta. In: ERA 21, 7. roč., 2007, č. 3, str. 26;

            Ondřej Beneš – Oldřich J. Ševčík: O významu „nepříruční teorie“ čili několik poznámek k aktuálnímu stavu české architektonické teorie a k práci architekta. In: Architektúra a urbanizmus. Časopis pro teóriu architektúry a urbanizmu. 2007, roč. 31, čís. 3-4, str. 2 – 20, 19 obr., angl. resumé, ISSN 0044 8680

            2006

            Oldřich J. Ševčík, Petr Ulrich: „Zlatá šedesátá léta“ dvacátého století v české architektuře. Úvodní metodologické poznámky čili desatero (Pokus o reflexi jedné významné kapitoly z dějin české moderní architektury). In: Architektúra a urbanizmus, roč. 39, 2006, č. , str. 3-33, ISSN 0044 8680;

            Oldřich J. Ševčík: Heideggerovy texty k podstatě techniky z počátku padesátých let a fenomén planetární techniky na prahu třetího tisíciletí. In: Pražská technika, 2006, č.1, str. 30 - 33, ISSN 1213-5348;

            Ondřej Beneš – Oldřich J. Ševčík: Praha 2006: obchodní dům Máj, komerční zájmy vlastníka a „věc architektury“ ve společnosti masové spotřeby. In: ARCH o architektúre a inej kultúre, roč. 11, 2006, č. 9, ISSN 1335-3268;

            Oldřich J. Ševčík: Dvacáté století české společnosti nahlížené přes prizma architektury. In: ARCH o architektúre a inej kultúre, roč. 11, 2006, č. 10. str. 56, ISSN 1335-3268;Oldřich J. Ševčík: Dvacáté století české společnosti nahlížené přes prizma architektury. In: ERA21, roč. 6, 2006, č.5, str. 10 – 11, ISSN 1801-089X {článek byl převzat dvěma uvedenými periodiky}

          2. ROZHOVOR.

          3. Studenti včera a dnes (rozhovor s doc. O. Ševčíkem)

            Jako historik a teoretik architektury a pedagog svými přednáškami, knihami, 8 skripty a recenzemi v řadě periodik působíte na Fakultě architektury ČVUT v Praze více než dvacet let. Změnili se v tak dlouhém období studenti?

            Změnili.

            K horšímu, nebo k lepšímu?

            Budu riskovat zobecnění. Jsou jiní. Tehdy jsem měl přednášky a semináře pro vyšší ročníky, byli vyspělejší, možná to bylo lepší pro obě "strany". Studentů bylo méně – takže se více diskutovalo, osobní kontakt byl intenzivnější – v takovém semináři se vzdělávají studenti a pedagog, pokud jím skutečně je, rovněž. S následně narůstajícími počty přijatých studentů se změnil jejich sociologický profil, s tím se potýká každý přednášející pedagog. S několika aktéry "listopadu1989" jsem dodnes v pravidelném kontaktu, dvakrát třikrát za rok se setkáváme v kavárně nad sklenkou vína. Působí v komoře architektů, v zahraničí atd.

            Vzpomínají na studium?

            Také, zajímají se o osudy "svého" ročníku. Vyzvídají, co je zde, v Čechách, nového, ale také se táží – a nějak samozřejmě předpokládají, že znám odpovědi na otázky, které Vám dnes nezodpoví nikdo – ale společně víme, že je třeba určitá témata prohovořit.

            V čem jsou současní studenti jiní?

            Jsou řádově dál v práci s PC, ale současně jsem se musel vzdát iluze, že jejich tzv. gymnazijní znalosti z humanitních předmětů budou po roce 1989 v kvantitě i kvalitě "jinde". To se nestalo. Pozitivní výjimku tvoří několik absolventů Patočkova, Keplerova gymnázia – ty rozpoznám nejpozději v odpovědi na druhou otázku. Nejde jen o mozaikovité znalosti dějepisu/historie, v zařazování události i architektury mnohdy nehrají roli století. V projektování pracují méně s "akumulovanou zkušeností" vedoucích ateliérů – mají sklon podlehnout nezdrženlivé aktuálnosti a atraktivnosti – taková je i nálada doby. Jde i o český jazyk – jakoby vzdělání obsažené v užívání českého jazyka bylo generační záležitostí.

            To Vám zjevně „vadí“, jde o vyjadřovací schopnosti studentů?

            Ano, je to jisté zklamání, hořká zkušenost. Ale jde o víc. Podstatnější je "zacházení", způsob práce s informacemi. Vyhradil jsem si před půlnocí necelou hodinu na "chatování" se studenty. Stáhnou si informace i během chatu, kladou otázky. To je výborné. Ale co často fatálně chybí, je následná práce s informacemi. Informace je údaj, který "byl udělán" – faktem, viz překlad toho slova. K architektovi si stáhnou na jedno kliknutí 20-30 knižních titulů, a "žijí" tím, co je "nejnovější". Vzpomínám si na Janu z Arku ve hře G. B. Shawa, když se brání slovy: „Ty jsi velký chytrák mistře, opakuješ to, co jsi slyšel naposled.“ Svět médií duní hlupáctvím, tím "co se řeklo naposled". Ti, kdo tomu podléhají, jako by byli herci - chytráky ze Shawovy hry. Je třeba rozlišit zásadní, "klasická" díla od druhotných reakcí, od popularizací a - vyhledat protikladná hodnocení. To platí i pro ikony architektury – třeba pro Miese van der Rohe atd., jeho život i dílo se stanou "plastičtější"; ostatně "spor" mezi tímto architektem a Dr. Farnsworthovou, je-li správně interpretován, zasahuje jádro moderny. Přemýšlení je schopnost "vidění souvislostí", vzdělaný, nikoli pouze informovaný člověk, má šanci vidět souvislosti, které jiný "nevidí". Takže schopnost nalézat, stahovat informace je skvělá, ale mělo by se začít "vyučovat" zacházení s informacemi, obnovit schopnost "večíst" se do textu. Porozumění čemukoli se nerovná pouhé akumulaci faktů, v tom má PC nepřekonatelný předstih. Dějiny architektury psané jako telefonní seznam na architektonický Olymp jsou dávno archiválií.

            Snažíte se studenty poučit? Nejde jen o informace, data?

            Poučování jsem vzdálen, neumím poučovat, nechci poučovat a to významové sloveso mne poněkud rozčiluje. Ano, v konečné instanci je cílem mých přednášek vždy pouze napomoci vytvoření "znalostního horizontu", v němž data, informace, poznatky – z filosofie, dějin architektury, urbanismu, kulturologie a řady dalších oborů a neméně vlastní studentovy individuální zkušenosti s "žitým světem" - "ožívají". „Filosofie i architektura“, řečeno s Wittgensteinem „je prací na sobě samém, na tom, jak vidím svět.“ To je "věc, o niž běží" a souvisí s tím, že ve výuce architektury je třeba respektovat individualitu víc než v jiných oborech. Ale individualita bez určité vize světa, bez určitého celostního porozumění světu a dění kolem nás - tedy bez "znalostního horizontu", nezakotvená ve světě, není v plném smyslu slova individualitou.

            Filosofie a teorie architektury

            Tomu napomáhá filosofie, kulturologie, tedy předměty, které vyučujete?

            Ano, a právě o tom psal Napoleon ve výnosu jako císař, když zaváděl povinnou výuku filosofie. Uvedené rozhodnutí představovalo signum vznikající občanské společnosti, tedy moderního státu. Výše mnou zmíněná aspirace u filosofie zůstává. Freud poukazoval na to, že nelze dlouho žít beze smyslu; ve světě, ve kterém žijeme, narůstá komplexnost, neprůhlednost, ale potřeba se v tom dění vyznat zůstává v každém z nás. Jen skončila doba jednoznačných výkladů světa, monodiagnóz.

            Co z toho vyplývá?

            Jednotlivé výklady světa, filosofické, kulturologické, sociologické, estetické, si nejen oponují, konkurují, ale i doplňují - doba "po moderně" nahrává relativismu všeho druhu. Koncepty postmoderny a globalizace si podávají ruce. Nemusí se vždy jednat o hrubý eklekticismus. Fenomenologie zůstává úspěšná především v interpretaci, výkladu architektonických děl (vydání klasika Karstena Harriese je na naší scéně teorie a dějin architektury událost), strukturalismus / neostrukturalismus má svoji silnou stránku v projekční práci architekta, atd. Je možné si "vybrat" – ale taková volba zavazuje, podmiňuje další práci.

            Je mezi studenty zájem o filosofii? A o celkové pohledy na svět?

            K první otázce - jestliže mám v předmětu Filosofie I v pátek po poledni témeř plnou velkou posluchárnu, tak zřejmě zájem je. Pokládal jsem to za samozřejmost, ale byl jsem upozorněn, že to není běžné ani v přednáškách v průběhu týdne. Takže ano, vážím si toho. Ke druhé otázce - mezi studenty (i doktorandy) je populární S. Žižek, H. Röneckl (se svým důrazem na regionalismus) je zase blízký studentům spojeným s náboženskou vírou, Baudrillard i Chomsky šokují (a to je u stávající generace co říct), Deleuze a Guattari zůstávají obtížně čitelní. Důležité je, že o filosofii nejen zájem je, ale že roste. To má své zdroje. Nedělám si iluze, ale podívejte se, co se v povodni publikací vydává a je ihned rozebráno. Spenglerův "Zánik Západu", "Člověk a technika" z dvacátých let minulého století! Položme si otázku, proč tomu tak je? To není jen dohánění důležitých překladů do českého jazyka, to je součást celoevropského hledání odpovědi na nástup asijských ekonomik a – to bychom neměli na fakultě architektury přehlédnout – odpovědi na klíčové téma soudobé architektury: vyrovnávání techniky a kultury. Cílkovy objemné sborníky ("Tři svíce pro budoucnost", "Něco se muselo stát"), stejně tak jako veleúspěšné granty (Bárta, Kovář: Kolaps a regenerace. Cesty civilizací a kultur) zase tématizují krizi, kolaps civilizace. Chtějí nahlédnout možnosti zvládnutí "kolapsu evropské civilizace" a z vědeckých ústavů AV vstupují do politiky. Naléhavosti tázání „kde je začátek a konec toho, co je kolem nás“ (M. Hauser) se nevyhýbá ani filosofie, proto je studenty čten filosof V. Bělohradský.

            "Vyrovnávání techniky a kultury v architektuře", co si pod tím máme představit?

            Na vztah techniky a kultury najdete velice výraznou odpověď u Miese van der Rohe, je to i velké téma Dalibora Veselého a vede ho právě ke kritice zmíněného velkého architekta moderny, atd. Když to student přehlédne, nepochopí. Když zůstane u historky o vztahu Miese a Dr. Farnsworthové, pak nepochopil vůbec nic. K Vaší otázce: vyrůstají stavby, které mohou stát kdekoli – jsou bez vazby na místo, region, kulturu. Nevítězí sám investiční záměr nad strategiemi zařazení stavby do kontextu? Nestává se stavba spíše intervencí, bezohledným imperativem do kontextu, který nerespektují? Nepřebíjí kolosálnost a monstróznost cenné hodnoty monumentality?

            Narážíte na ožehavé téma výškových staveb, které se rozrůstají po celém světě?

            Ano, jde mi o téma výškových staveb od devadesátých let – tzv. "militantního výškového stavění", které je spojeno s využíváním high technologií. Stavby rostou do výšek - tak tomu vždy bylo, šlo o reprezentaci, symboliku, o odpověď na cenu pozemku a daňovou zátěž. Dnes k tomu přistupuje důležitá demonstrace výsledků mimořádných stavebních technologií – to sehrává v konkurenčním světě velkou roli - stavbou se vizuálně předvádí vyspělost země, nebo stavba sehrává roli reklamy firmy. Nicméně enormně rostoucí průvodní náklady na nezbytnou infrastrukturu vyžadovanou stále vyššími patry, činí růst do výšky nesmyslným. Tak to lze schematicky říci, ale například Fosterovy realizace vyžadují velice pečlivou detailní interpretaci. Nic není jen černo-bílé, ani ty současné výškové stavby. Jde o následující téma: Projekční práce architekta je podmíněna stavebními technologiemi – jak jinak, ale výchozí idea stavby by neměla být technologiemi předurčena, vždy jde o vyvažování techniky a kultury. Jsem přesvědčen, že téma normální, přesněji řečeno, krásné stavby jako šíře uchopitelné, spolusdílené hodnoty, versus demonstrativní ukázka technologicky možného, atraktivnosti, samoúčelnosti, experimentu, exhibice, je na pořadu dne. Neexhibující architektura, žádná dryjáčnická architektura entertainmentu pozdní moderny, ale architektura, v níž je dosahováno harmonie techniky a kultury, architektura vzdálená podivnostem, nebo jestli chcete odkázat na autoritu K. Framptona, "architektura nulové úrovně" (pro ty, kdo Framptona nečtou, dodávám: to nevylučuje "poetiku racionality", naopak!), je odpovědí na „narůstající kakofonii současného světa hmatatelným mlčením.“( J. Asse) Přispívat, směřovat ke stabilitě společnosti, v informační společnosti s narůstající virtualitou všeho druhu, akcentovat moment fyzického setkávání lidí atd., v tom lze vidět jeden z naléhavých "úkolů" architektury. Lze v tom vidět jistou analogii s rolí neohistorismů v XIX. století, které spolustabilizovaly sociálně rozbouřenou, rozvíjející se moderní společnost první průmyslové revoluce.

            Zjevně pokládáte "vyrovnávání techniky a kultury v architektuře" za něco naprosto zásadního pro architekturu a pro její výklad. Z vašich přednášek pro doktorandy si vybavuji Váš názor, že například naše doba trpí ve využívání techniky absencí "zdrženlivé uvolněnosti" (Gelassenheit - M. Heidegger).

            Ano, samozřejmě je to téma na cyklus přednášek. Technika dominuje a podřizuje si i kulturu. „Jaká doba, taková architektura“. Žijeme v pozoruhodné době, to bychom měli využít. Moderna je více než po svém zenitu a v době "poté" (viz frekvence „post“) – v takové době se aktualizují a zpochybňují základní pojmy: prosté – složité, krásné – podivné atd. Nechci v tomto rozhovoru přednášet, takže pro neklidné čtenáře těchto řádků (zpracované kulturou entertainmentu) raději uvedu tři citace pro rozptýlení i pro zamyšlení: „Vše geniální je prosté, ale vše prosté není geniální“, „Prostá architektura to není módní dieta, ale zřeknutí se narkotik“ a „Jsou pouze čtyři věci na světě, které mají smysl: víno, sex, jídlo a poezie. Tyto čtyři věci nezvládne počítač. Architektura je druh poezie. Tyto věci jsou základ.“ Jsem přesvědčen, že i z těchto několika vět – a architekti umí formulovat myšlenky! - lze poznat, jak H.Tessenow, J. Asse a P. Eisenman architektuře rozuměli. Tím odkazuji na poslední skripta "Architektura. Programy. Realizace" a upozorňuji na připravovanou publikaci architekta Ondřeje Beneše.

            Doktorandi

            Přednášíte také pro doktorandy. Jak přistupujete k nim?

            Mám za sebou několikaletou zkušenost s doktorandy na FAMU a na naší fakultě. Přednášky pro doktorandy koncipuji spíš jako sondy do témat, do geneze určitých zavedených interpretací. Jsem rád, že doktorandi, které jsem vedl na FA ČVUT, nejsou "utajení“- Veronika Kroulíková přinesla z archivů dosud neznámá fakta k "Bruselu 1958". Nebo i Vámi připravovaná publikace rozhovorů s dvaceti českými architekty všech žijících generací, kterou jsem již četl, je působivé instruktivní čtení k práci architektů. Dovídáme se tak, s čím se dnes architekti "potýkají". Zprostředkovaná mezigenerační zkušenost má svoji váhu.

            Nadále však absolventům fakulty architektury chybí to, co je samozřejmé pro doktorandy, kteří k nám na FA přicházejí z humanitního studia - technika práce s textem, osvojení si interpretace, citování ad. To je handicap při psaní disertace.

            Píšete a vydáváte knihy zpravidla se spoluautorem Ondřejem Benešem. V čem spočívá Vaše spolupráce, v čem je Vám prospěšná?

            Mám vzdělání v oborech filosofie, historie a docenturu z teorie architektury, navíc jsem se na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v rámci kulturologie nebo na FAMU pohyboval meziooborově. Architektura je sice činnost, která pracuje se znalostmi ze 100 + 1 oboru a podoboru (sociologie, estetika, psychologie, ad.), ale velmi dobře vím, že architektura vyžaduje velice svébytné, nezaměnitelné porozumění a využití takovýchto znalostí. To ovládá architekt – nikdo jiný, ti ostatní mu do toho jen hovoří, on je ten, kdo drží projekt a realizaci pohromadě. Architektura se netvoří ze slov, z idejí, ale z tvrdých materiálních faktů. Takže i pouhé psaní o architektuře vyžaduje oporu v profesionalitě – a tu mi praktikující architekt i teoretik architektury Ondřej Beneš bezpečně poskytuje.

            Co byste na závěr vzkázal studentům, architektům?

            Neuvedu žádnou abstrakci, "filosofickou spekulaci". Zůstanu pro tento rozhovor prvoplánově srozumitelný. Ocitoval bych proto mistra sdělnosti Václava Cílka: „Svět včerejška se nám rozpadá pod rukama, ale jako vždycky existuje smysl, zdravý rozum, věci, pro které stojí za to žít, a také dobrý konec náročného dne.“ V takových přechodných dobách se otevírají před architekty velké možnosti i svůdná nebezpečí – přeji úspěch při hledání radikální a profesionální pozice v tomto neklidném světě! A postěžuji si – přestože Václav Cílek má dobré vztahy s předními českými architekty, do svých sborníků (vždy s více než 50 autory a zastoupením všech možných oborů, specializací!) architekta nebo urbanistu nepřizval. To je fatální chyba měřená tím, co se do architektury petrifikuje, co vše z ní lze vyčíst z hlediska toho, oč soudobí architekti usilují, zkrátka, co architektura pro provoz společnosti znamená! Přítomnost filosofů a teologů (mj. V. Bělohradský, M. Hauser, J. Sokol) to nevyváží.

            (rozhovor vedl Jaroslav Sládeček dne 19. 3. 2015)

          4. VIDEO.

           

       
       


Please wait …