1. Historie

        2. Výuka architektury na Českém vysokém učení technickém má hlubokou tradici. Její základy byly položeny v samých počátcích existence Stavovské inženýrské školy, která byla 18. 1. 1707 založena reskriptem císaře Josefa I. Již v polovině 18. století byla v souvislosti s naukou o civilním stavitelství zahájena výuka architektury, pojímaná jako syntéza umění, vědy a techniky. Tato etapa je spojená se jmény významných profesorů J. F. Schora (1686 - 1767) a F. A. Hergeta (1741 - 1800). Významný pokrok ve výuce architektury nastal v 19. století. Za působení profesora F. J. Gerstnera (1756 - 1832) byla původní Stavovská inženýrská škola přeměněna v pražskou polytechniku, která měla za úkol vychovávat odborníky pro domácí průmysl, stavebnictví a architekturu. Na výuce se podílela řada vynikajících českých architektů jako např. J. Fischer, J. Zítek a J. Schulz, tvůrci Národního divadla nebo další osobnosti spjaté již s nástupem moderny, k nimž patří A. Balšánek, J. Fanta a J. Koula.

          V roce 1920 - dva roky po vzniku samostatného Československa, byla škola přejmenována na České vysoké učení technické. Vysoká škola architektury a pozemního stavitelství byla jednou ze sedmi vysokých škol (fakult) ČVUT. K významným profesorům patřili J. Kříženecký, A. Engel, A. Mendel, A. Ausobský, R. Kukač, O. Blažíček, S. Ondřej, O. Stefan a V. Krch. V průběhu německé okupace (1939 - 1945) byly všechny české vysoké školy uzavřeny. Po válce pokračovala výuka na vysoké škole (od roku 1950 Fakultě) architektury a pozemního stavitelství až do roku 1960, kdy sloučením několika fakult vznikla Fakulta stavební. Studijní směr Architektura a urbanismus byly jako šestileté studium vyučovány samostatně teprve od 3. ročníku po ukončení společné výuky v prvních dvou ročnících. V závěru studia obdrželi studenti tradiční titul – inženýr architekt.

          V roce 1976 vznikla samostatná Fakulta architektury, studijní směr Pozemní stavitelství zůstal součástí velké Fakulty stavební. To vedlo v průběhu let k výraznému osamostatnění obou úzce spřízněných oborů.

          Po „sametové revoluci“ v roce 1989 došlo k dalším výrazným změnám jak v organizaci, tak i struktuře studia v souladu s novým vysokoškolským zákonem z roku 1991. Tyto změny iniciovaly i profesní organizace – Občanské fórum architektů, Obec architektů a později i Česká komora architektů – pod vlivem měnící se architektonické praxe v tržním prostředí. Do školy přišla celá řada tehdy diskriminovaných architektů jako byli K. Hubáček, A. Šrámková, V. Šlapeta, M. Masák a další. Do práce se zapojili i čeští architekti působící v zahraničí jako M. Šik, J. Šafer, M. Hon, M. Roubík a jiní. Tím se otevřela cesta i mladší generaci, která se rovněž na změnách aktivně podílela. Důsledkem pak byly zásadní změny v systému výuky, který nahrazoval dosavadní klasický sytém typologicky rozdělených kateder systémem volnějším, založeným na kombinaci znalostní výuky s tvorbou ve „vertikálním ateliéru“ pod vedením zkušených praktiků.

          Vývoj pokračoval po přistoupení České republiky k Evropské unii a nových modifikacích vysokoškolského zákona. Bylo opuštěno šestileté souvislé studium ve prospěch dvoufázového studia, rozděleného na studium Bakalářské (3-leté) a Magisterské (2-leté), jež jsou ukončeny státními zkouškami a obhajobou. Postupně je opouštěn i automatický přechod z jedné fáze do druhé, zpřísněný výběr by měl vést k větší kvalitě výuky v závěru studia.

          K dlouhodobému záměru Fakulty patří i rozšiřování o další spřízněné obory - v roce 2009 bylo otevřeno studium Průmyslového designu, postupně se uvažuje o obdobných krocích v jiných oborech (krajinná a zahradní architektura, prostorové plánování a další). 

          Podstatou dalšího vývoje doktorského studia bude užší propojení architektonické tvorby s prací vědeckou a pedagogickou. Výrazně se mění i jeho struktura, nyní čtyřletého a děleného do 4 základních oborů:

          • Architektura, stavitelství a technologie
          • Urbanismus a územní plánování
          • Dějiny architektury a památková péče
          • Architektura a pozemní stavitelství

          Fakulta se stále více otevírá zahraničním studentům, jak pro výměnné pobyty (v rámci programu Erasmus), tak i pro samostatné studium - magisterské a doktorandské – v angličtině. Rozšiřuje se spolupráce s mnoha zahraničními školami jak ve výuce, tak i ve výzkumu. K tomu přispívá členství Fakulty v mezinárodních organizacích architektonických škol i přímé kontakty řady pedagogů.

          V roce 2011 přešla Fakulta architektury do nové budovy v dejvickém kampusu, jejíž realizace probíhala v uplynulém období. Nové prostředí povede i k dalším výrazným změnám a zkvalitnění výuky. Otevírají se tím nové možnosti pro Fakultu jako akademické platformy v prostředí největší české technické univerzity – ČVUT, tak i v prostoru české architektury, krajinné architektury a designu v 21. století.

          1. 01/02

           

          1. Pohled na původní sídlo Fakulty architektury z nové budovy (Foto: Martin Čeněk)
          2. Dejvický kampus. Zleva Vysoká škola chemicko-technologická, Fakulta stavební ČVUT, Fakulta architektury ČVUT, Národní technická knihovna (Foto: Martin Čeněk)

          Dejvický kampus. Zleva Vysoká škola chemicko-technologická, Fakulta stavební ČVUT, Fakulta architektury ČVUT, Národní technická knihovna (Foto: Martin Čeněk)


       
       


Please wait …